Význam výživy pro optimální sportovní výkon nelze v žádném případě podceňovat. Schopnost těla získávat energii, ať již nejprve z potravin nebo později přímo z živin, aby mohla být na závěr dopravena do cílového místa -svalů, má vliv na výkon koně bez ohledu na to, zda se jedná o běh či skákání.

Energii přítomnou v krmivu nelze přímo použít pro řízení funkcí v těle. Uvolňuje se přes energeticky bohaté sloučeniny tzv. adenosintrifosfáty (ATP1). Každá molekula ATP obsahuje tři fosfátové vazby, které jsou označovány jako vysoce energetické. Zjednodušeně řečeno, to znamená, že se uvolní velké množství energie, pokud dojde k oddělení fosfátu z původní molekuly ATP a umožní tak např. zkracování svalových vláken během práce. Současně se během fyzické aktivity uvolní velké množství tepelné energie, což následně způsobí zvýšení tělesné teploty. Díky tělesnému systému řízení teploty organismu neboli tzv. termoregulaci, dojde k přenesení tohoto tepla na kůži a poté do okolního vzduchu, v důsledku čehož se tak zabrání přehřátí organismu.

Více než 60 % denní potřeby energie je využito prostřednictvím tzv. bazálního metabolismu. Mezi tyto procesy patří energie určena např. pro trávení, absorpci a uchovávání živin nebo pro syntézu nových chemických sloučenin. Ještě důležitější je ovšem energie nezbytná pro potřeby zachování všech tělesných funkcí. Jsou-li tyto potřeby splněny, může tělo použít další dostupnou energii pro procesy, jako je např. ukládání živin, fyzická aktivita, růst tkání a laktace. Energetická potřeba určena pro tyto procesy se orientačně pohybuje zhruba okolo 68 MJ, což pouze pro představu odpovídá přibližně 8 kg sena.

1Buňky ukládají pouze malé množství ATP, a tudíž se musí neustále resyntetizovat. To je kritický bod, jelikož energetické potřeby svalových buněk se enormně zvyšují během zátěže, zatímco množství ATP uloženého v buňce stačí na 2 – 3 kontrakce. ATP se štěpí na ADP (adenosindifosfát), který se za účasti energeticky bohatého kreatinfosfátu (KP) regeneruje a mění zpět na ATP. I tento zdroj poskytne zhruba 100 kontrakcí. Další energie potřebná pro syntézu ATP a KP je poskytnuta glukózou, která je přivedena krví, nebo uvolněna štěpením glykogenu ve svalech. Pokud svalová zátěž pokračuje, využívají se mastné kyseliny. KP i ATP se mohou štěpit i bez přítomnosti kyslíku a poskytují snadno dostupný zdroj energie na počátku zátěže, hlavně po dobu prvních několika sekund.


Uložení energie v těle

Zásobní forma sacharidů – glykogen - se skládá z velkého počtu molekul glukózy. Glykogen uložený v játrech představuje hlavní zdroj glukózy pro všechny tkáně v těle, zejména pro mozek, jiné nervové tkáně a červené krvinky. Převážná část glykogenu, jenž zásobuje zbytek těla a je především určena pro svalovou práci, je ovšem přítomna v kosterním svalstvu. Průměrné zásoby glykogenu se pohybují zpravidla v rozmezí 3 – 4 kg.

Tuky (triglyceridy) jsou uloženy v tukové tkáni. Tato specializovaná tkáň obklopuje hlavní orgány těla – srdce, ledviny, trávicí trakt. Tuk dosahuje přibližně 7 – 8 % z celkové tělesné hmotnosti, což je méně než u průměrného člověka. Tukové zásoby jsou téměř nevyčerpatelné a mohly by postačovat při mírné tělesné zátěži i po několik dnů. Nicméně kůň nemůže spoléhat pouze na samotné tuky coby zdroj energie, a tudíž zásadního významu pro udržení dostatečného množství energie během zátěže nabývají sacharidy. Intenzita spalování tuků při nízké a střední zátěži se zvyšuje zejména prostřednictvím tréninku, díky čemuž budou trénovaní koně využívat právě více tuků a méně sacharidů, a tak si dokážou posléze zachovat významnou zásobu glykogenu.

Jak již bylo zmíněno v minulých dílech, bílkoviny lze taktéž využít jako zdroj energie, nicméně je tento proces vysoce neefektivní. Důležitým zdrojem se stává v extrémních podmínkách, např. hladovění

V důsledku rozdělení svalového glykogenu může být vyprodukováno ATP až 6x rychleji ve srovnání se stejným množstvím tuku. Z toho důvodu intenzivní zátěž vyžaduje velmi rychlou tvorbu ATP dodávanou právě sacharidy. V klidu poskytují tuky více než 50 % energetických potřeb. Převážná část je získávána pomocí mikrobiální fermentace uskutečňované v tlustém střevě v podobě těkavých mastných kyselin, jež jsou rovněž významným zdrojem energie pro vytrvalostní koně.

Podle rychlosti a doby trvání zátěže existují dva metabolické procesy řízení ATP:

Aerobní metabolismus – Termín označující kompletní rozklad glukózy uvolněné ze svalového glykogenu na vodu a oxid uhličitý za přítomnosti kyslíku. Tento typ je využíván především při pomalejším pohybu běžně uplatňovaném u vytrvalostních koní.

I při lehkém cvičení sacharidy přispívají zhruba 30 – 40 % energie. Toto je kritický bod, jelikož v průběhu vytrvalostního výkonu může dojít k vyčerpání sacharidových rezerv (jaterní a svalový glykogen), což následně vede k předčasné únavě. Proto je nutné při dlouhých závodech podávat krmiva nebo doplňky poskytující glukózu, kterou lze přímo použít jako zdroj energie nebo pro doplnění glykogenu.

Anaerobní metabolismus – Během tohoto procesu je glukóza převedena na kyselinu mléčnou, čímž se získá malé množství ATP. Tyto reakce nevyžadují kyslík a zahrnují pouze metabolismus glukózy nebo glykogenu. Tuk tímto způsobem nelze využívat. Tento typ metabolismu je z větší části typický pro sprintery nebo ostatní druhy těžkých sportů (military).

Anaerobní metabolismus je 12 x méně efektivní než aerobní pokud jde o množství ATP. Když je glykogen aerobně metabolizován na vodu a oxid uhličitý, je vyrobeno celkem 36 molekul ATP, ale v případě kdy je metabolizován na laktát (k. mléčná), vznikají 3 molekuly ATP. Kyselina mléčná může mít negativní účinky na funkci svalových buněk, kde se díky svalové kyselosti zhoršuje kontraktilní schopnost svalu a začíná únava. Proto koně nejsou schopni udržet velmi vysokou rychlost déle než 2 – 3 min. Rovnováha mezi oběma typy metabolismů závisí na intenzitě zátěže.


Doplnění rezerv

Po náročném tréninku je nutné doplnit vyčerpané sacharidové rezervy, což je možné využitím čtyř různých komponentů: škrob, tuk, bílkoviny a vláknina. Nejvhodnějšími pro doplnění glykogenu jsou škroby (primární složka obilných zrn, nejvíce kukuřice). Tuk je výborným zdrojem energie, avšak nemůže být použit pro syntézu glykogenu.

Krmivo, včetně malé dávky jádra, by mělo být k dispozici 60 – 90 min. po tréninku či po práci, kdy dojde k vyčerpání sacharidových zásob. Druhá dávka jádra by měla následovat nejdéle do 2 – 3 hodin po podání první.

Převážná část glykogenu je obnovena již po 8 hodinách, avšak úplná regenerace zásob glykogenu ve svalech trvá podstatně delší dobu. Například po mírné zátěži k úplné regeneraci dochází zpravidla až za 3 dny. Zde je nutné zdůraznit, že regenerace není závislá na příjmu sacharidů (!).

Z výše uvedených informací vyplývá, že díky rozdílnému využití živin při různých druzích zátěže, nelze krmit všechny koně stejně (!) Koně pracující méně intenzivně, ovšem zátěži jsou vystavování delší dobu (např. tažní koně v lese nebo distanční koně) využívají kromě škrobu jako hlavní zdroj energie těkavé mastné kyseliny, jež je nutné dodat buď prostřednictvím vlákniny (např.řepné řízky) nebo tuku. Oproti tomu koně dostihoví a skokani, kteří pracují intenzivně krátkou dobu, využívají převážně škrob jako zdroj rychlé energie. 


Autor: Marcela Otrubová

vyzivazvirat.cz

 

Ilustrační obrázek: rayand (flickr.com) (CC BY 2.0)




Zákaznický servis

Kontaktujte nás na

Tel.: 777 568 552

obchod@vyzivazvirat.cz

Poslední články

Výrobci

    strom

    strom

    strom

    strom