Popis:Kostival lékařský patří do čeledi drsnolistých. Je to vytrvalá rostlina, s mohutným, silně členěným kořenem, na povrchu červenohnědým, na řezu bílým, jakoby mramorovaným, který dosahuje až 40 cm, ale je křehký. Z jednoho kořene vyrůstá několik lodyh. Lodyha je dutá, hranatá a dorůstá výšky až 1,2 metru. Celý povrch je pokryt drsnými chlupy. Od stonku odbočují kopinaté listy, na spodní části rostliny jsou spojeny silným řapíkem. Listy mohou být dlouhé až 30 cm a jsou oboustranně porostlé drobnými, drsnými chloupky. Kostival kvete od jara do podzimu hroznovitými kvítky, jejichž lodyha vychází z padží horních listů. Květy jsou fialové, přecházejí do růžové až purpurové barvy, řidčeji jsou žlutobílé, nazelenalé. Podobají se zvonkům - jejich koruna je baňkovitá, proto je nemohou opylovat včely, ale jen čmeláci.
Užitečné části:Jako drogy se používá oddenku, méně často i nať.
Účinné látky:Oddenek obsahuje purinový derivát allantoin, mnoho slizu, tříslovinné látky, saponiny, glykosid consolidin, cholin a alkaloid symphytin, konsolicin. Nemá zápachu, chutná sladce a v ústech stahuje.
Minerální látky a stopové prvky:vápník (Ca), železo (Fe), jód (I), fosfor (P), zinek (Zn)
Vitamíny:A, B12
Kostival je jedna z nejvíce užívaných a nejslavnějších léčivých rostlin. Jak je patrné z jeho lidového názvu, byl v minulosti používán pro svou pozoruhodnou schopnost léčit kosti, chrupavky a jemnou spojovací tkáň. Ta je umožněna přítomností alantoinu, který stimuluje tvorbu buněk a tak podporuje hojení zranění, vnějškově i vnitřně. Bylo zjištěno, že kostival štěpí červené krvinky, může tedy být využit na odřeniny. Výzkumy prokázaly, že kostival působí proti zánětům žaludeční výstelky, je tedy ideálním pro léčbu jakéhokoli typu žaludečních onemocnění jako jsou vředy či kolika. Je vynikající při onemocnění dýchacích cest. Zklidní a zmírní podráždění a rovněž působí jako prostředek na vykašlávání. U lidí se tradičně používal jako lék proti revmatismu a artritidě.
Upozornění: Z důvodu obsahu pyrrolizidinových alkaloidů, které mohou působit hepatotoxicky se nedoporučuje podávat kořen kostivalu dlouhodobě a rozhodně není doporučeno jej podávat během březosti a kojení.
Glycyrrhiza glabra
Popis:Lékořice patří do čeledi motýlokvětých. Je to vytrvalá bylina, jejíž kořen dosahuje až dvoumetrové délky. Kořen je silný asi jako ukazováček, na průřezu kruhovitý, bohatě se větvící. Jeho kůra je hnědá, na povrchu zbrázděná, v průřezu sýrově žlutá. Z kořene vyrůstá přes metr vysoká lodyha na níž jsou lichozpeřené listy s lístky, u dolních listů vejčitými, u horních štíhlejšími. Okraje lístků jsou hladké, lístky jsou na jsou na rubu lepkavé. Kvete v červnu a v červenci. Květy jsou seřazeny ve stopkaté klasy, umístěné v úžlabích listů. Tvoří stopkaté hrozny modrofialové barvy.
Naleziště:Domovem je lékořice v jižních, teplých krajinách Malé Asie. Odtud se rozšířila planě do celého Středomoří. Uměle se pěstuje téměř ve všech evropských státech, s vyjímkou severoevropských.
Užitečné části:Jako drogy se používá kořenu.
Účinné látky:Hlavní součástí Lékořice sladké je cukr glycyrrhizin (způsobuje sladkou chuť), dále obsahuje saponiny, flavonoidy, kumariny, hořčiny, sacharidy a látky typu estrogenních steroidních hormonů
Minerální látky a stopové prvky: fosfor (P)
Lékořice se používá v medicíně již déle než 2500 let. Zmiňují so o ní již Staří Řekové ve třetím století před Kristem. Američtí Indiáni používali listy lékořice pro své koně, aby napomohli léčení ran, nejčastěji se však užívá kořen. Lékořice má protidráždivý účinek výborný pro omezení vylučování žaludečních kyselin. Je tudíž velmi vhodná na žaludeční vředy, průjmy a záněty. Pomáhá při onemocnění dýchacích cest - má odhleňující účinky díky tomu, že uvolňuje sekreci hlenů v průdušnici. Působí protizánětlivě a vykázala schopnost zlepšit funkci jater. V čínské medicíně se rozsáhle využívá k léčbě nemocí jater jako je např. žloutenka.
Upozornění: Nepodávejte nadměrné dávky. Ačkoli to nebylo prokázáno, je možné, že v přílišném množství může lékořice vyvolat úbytek draslíku a zadržování tekutin.
Articum lappa
Popis:
Dvouletka patřící do čeledi hvězdnicovitých, dosahující výšky 80 – 180 cm. Má masitý, plazivý, rozvětvený kořen (až 60cm). Lodyhy jsou bohatě větvené, tlusté, rýhované, vlnatě chlupaté. Často mají načervenalý povrch. Listy mají dlouhé řapíky a srdčitě vejčitý tvar, s hladkými okraji. Na líci jsou drsné, na rubu šedoplstnaté. Kulovité šedé úbory jsou uspořádány v hroznech nebo chocholících. Květy jsou tmavofialové barvy. Kalich mají chloupkovitý, nesnadno postřehnutelný. Koruna je pěticípá, srostlá v trubku. Kvete v červenci-září. Plod je 6 až 7mm dlouhá, černá, bradavičnatá nažka.
Naleziště:
Lopuch všech druhů je rozšířen po celé Evropě, v Asii i Americe. Roste podél cest, v křovinách, na rumištích. Někdy tvoří celé husté plochy.
Užitečné části:
Jako drogy se používá hlavně kořenu, řídčeji pak listí nebo semen..
Účinné látky:
Silice, polyfruktozan inulin, polyacetylenové kyseliny s bakteriostatickým (tj. zastavující růst a rozmnožování bakterií) a mykostatickým (zastavující růst a rozmnožování hub a plísní) účinkem, dále sliz, hořčiny, třísloviny, minerální látky.
Minerální látky a stopové prvky:
měď (Cu)
Lopuch je vhodný při artritidách, revmatismu, ekzémech. Stimuluje žaludeční šťávy, takže je také výborný pomocný prostředek pro trávení. Je ideální při krevních poruchách, poruchách životních funkcí a funkcí ledvin nebo v jedovatých podmínkách, které mají za následek patologický kožní stav jako ekzemy, boláky, vřídky nebo suchou a loupající se kůži. Podporuje hojení kožních zánětů a růst srsti. Lopuch má protiotokové a výrazně čistící účinky Kořen může být použit také jako placka/obklad na urychlení hojení ran.
Rubus Idaeus
Popis:
Maliník patří do čeledi rostlin růžokvětých. Ze silně rozvětveného kořene vyrůstají ostnaté pruty, dosahující výšky až dvou metrů. V prvním roce jsou pruty rázu bylinného, v druhém roce dřevnatí. Na nich vyrůstají lichozpeřené listy. Dolní listy mají sedm vejčitých lístků, prostřední listy pět lístků a horní listy tři lístky. Lístky jsou vejčitého tvaru, mají nepravidelně pilovité okraje, na líci jsou hladké a na rubu plstnaté. Mají malé, čárkovité palisty. Maliník kvete od května do srpna. Květy jsou uspořádány do hroznů. Korunu tvoří pět bílých korunních plátků. Plod se skládá z četných šťavnatých pochviček a po uzrání se odlupuje od lůžka.
Naleziště:
Maliník je u nás hojně rozšířen. Roste divoce ve světlých lesích, na slunných, kamenitých stráních a mýtinách. Miluje horské krajiny. Velmi často se pěstuje v zahradách.
Užitečné části:
Jako drogy se používá listů.
Účinné látky:
třísloviny, flavonoidy.
Minerální látky a stopové prvky:
železo (Fe)
Adstringens, antidiarhoikum. Podává se v posledních dvou měsících březosti - má blahodárné účinky na děložní svalstvo a připravuje je na porod. Dále podáváme další dva měsíce po porodu.
Mentha piperita

Popis:Máta peprná patří do čeledi pyskatých. Je to vytrvalá rostlina, jejíž lodyha je vysokoá až přes půl metru, pokrytá roztroušenými chlupy. Listy jsou podlouhlé až kopinaté. Okraje listů jsou ostře pilovité. Na líci mají tmavozelenou barvu, na rubu světlejší. Na líci jsou lysé, na rubu porostlé tuhými chloupky. Máta kvete v červenci a srpnu. Květy jsou uspořádány do lichopřeslenů a tvoří klas dole řídký, nahoře hustý. Květ má pětizubý kalich, jehož okraj je řasnatý. Koruna má tmavofialovou barvu.
Naleziště:Máta se vyskytuje téměř po celém světě, v pěstovaných kulturách i planě. Je velmi rozšířena v Anglii a v Americe. U nás je k nalezení v příkopech, na březích.
Užitečné části:Jako drogy se používá llistů a oleje, který se z nich vyrábí.
Účinné látky:Máta peprná obsahuje ve žlaznatých chlupech, jež pokrývají celou rostlinu, éterický olej, v surovém stavu nažloutlý, po zpracování bezbarvý. Tento olej má známou, charakteristickou vůni. Silice obsahuje 80% mentholu, menthon, menthofuran a methylacetát.
Minerální látky a stopové prvky:draslík (K), hořčík (Mg), síra (S), zinek (Zn)
Aromatické listy Máty peprné podporují trávení a mají zklidňující a uvolňující účinky na trávicí soustavu. Navíc její příjemné aroma podporuje chuť k jídlu. Je vhodná při potížích doporvázených křečemi koronárních cév a hladkého svalstva (koliky).
Melissa oficinalis
Popis:Meduňka je vytrvalá rostlina, patřící do čeledi pyskatých. Z kořene vyrůstá čtyřhranná lodyha, která je pokryta krátkými chloupky. Lodyha se větví a na ní jsou, na dlouhých řapících, vstřícně umístěny listy vejčitého tvaru s vroubkovaným okrajem. Kvete od června do srpna. Květy mají narůžovělou korunu a huňatý, dvojpyský kalich.
Naleziště:Domovem je v jižní Evropě, severní Africe, Orientu, u nás ji najdeme v zahradách, podél plotů nebo na stinných místech lesů.
Užitečné části:Užívá se celá nať nebo jenom listy.
Účinné látky:Silice (citral, citronelal, citronelol, nerol, geraniol, geranylacetátl, ocimen, linalol), flavonoidy, třísloviny, kyseliny, kumariny
Minerální látky a stopové prvky:hořčík (Mg), fosfor (P),zinek (Zn)
Meduňka byla odedávna používána pro svoji schopnost navození klidu a pohody. Uvolňuje napětí svalstva, je ideální pro zklidnění nervózních koní. Působí proti křečím a příznivě ovlivňuje trávicí soustavu. Obsahuje silice, které mají antibakteriální, antiseptické a sedativní účinky. Povzbuzuje činnost trávicího ústrojí.
Apium graveolens
Popis:Dvouletá bylina patřící do čeledi miříkovitých, se vzpřímenou lodyhou vysokou asi 30-80 cm. V zemi má kulovitou bulvu, ze které vyrůstají dlouhostopkaté listy s ostro zubatým okrajem. Květy jsou tvořeny pěti kališními a pěti bílými korunními lístky s pěti tyčinkami . Kvete v čevnu až srpnu.
Užitečné části:Jako drogy se používá kořen, listy a řidčeji semena.
Účinné látky:Rostlinné hormony , silice (
p -cimen), glykosidy a draselné soli, glycidy, puriny, kyselina L – askorbová
Vitamíny:A, B-komplex, C
Užívá se při artritidě, tuhosti kloubů, jako urinární antiseptikum. Koním je možno podávat stonky celeru, které budou působit jako tonikum a diuretikum. Celerové semeno je zvláště dobré při použití jako zažívací tonikum; má ohřívací účinek, který pomůže, když je kůň promrzlý nebo unavený a v důsledku toho má sníženou chuť k jídlu. Silice obsažené v celeru mají analgetické, antibakteriální a antirevmatické účinky. Těkavý olej, apiol, je účinný proti houbám. Říká se, že celer pomáhá na vysoký krevní tlak a má uklidňující účinek.
Silybum marianum
Popis:Celá rostlina se podobá bodláku. Listy jsou světle zelené, vykrajované, na konečcích zašpičatělé do ostnu. Mají na sobě zvláštní, bělavou kresbu, která budí dojem jako by byly opředeny pavučinou nebo posypané moukou. Květ je purpurově fialový. Rostlina je vysoká kolem jednoho metru.
Užitečné části:Jako drogy se používá nadzemní část rostliny i kořen, nejčastěji však semen.
Účinné látky:Flavonolignany - silymarin, jenž je obsažen v oplodí, kyselinu linolenovou (až 60%), hořčiny, silice.
Minerální látky a stopové prvky: vápník (Ca), měď (Cu), železo (Fe), sodík (Na), fosfor (P), síra (S)
Jak může napovědět jeho anglický název (milk thistle – mléčný bodlák) používal se k podpoře tvorby mléka. Ostropestřec mariánský je však nejproslulejší svou schopností chránit a podporovat funkci jater a urychlovat regeneraci jaterních buněk. Podporuje vylučování žluči z jater. Ostropestřec mariánský byl podroben rozsáhlým výzkumům. Ukázalo se, že snižuje ukládání tuku v játrech u zvířat a dokáže chránit játra před poškozením léky a jedy. Ostropestřec mariánský se používal u koní a poníků, kteří utrpěli poškození jater v důsledku zatížení červy nebo dlouhodobého užívání léků. Je výtečný k podávání na jaře, pro posílení jater. Tělo jej vstřebává pomalu, proto je nutné podávat po dobu 4-6 týdnů.
Trigonella foenum-graecum

Popis:Jednoletá bylina z čeledi vikvovitých až 50 cm vysoká, s jednoduchou, přímou lodyhou s trojčetnými listy a žlutobílými květy, vyrůstajícími v úžlabí listů. Plodem je šavlovitý lusk se semeny. Celá rostlina má silný, charakteristický pach.
Užitečné části:Jako drogy se používá semen.
Účinné látky:Semeno obsahuje průměrně 20% slizových látek, saponin, silici, flavonový glykosid a cholin. Má kořenný charakteristický pach a hořkou chuť. Při žvýkání rychle slizovatí.
Minerální látky a stopové prvky: vápník (Ca), fosfor (P), železo (Fe), draslík (K), sodík (Na), selen (Se), křemík (Si), zinek (Zn)
Vitamíny:A, B, C, E
Jméno pochází z latinského foenum-graceum, což v řečtině znamená seno – protože v minulosti byla tato rostlina používána k vylepšení sena nízké kvality. Dříve byla pískavice řecké seno rozsáhle používána jako krmná přísada pro koně a krávy, pro vylepšení jejich tělesné kondice. Je zajímavé, že chemické složení pískavice se velmi podobá složení rybího oleje. Pískavice stimuluje chuť k žrádlu, podává se k léčbě žaludečních onemocnění, vředů, při snížené tvorbě mléka a pro zlepšení celkového fyzického stavu. Obsahuje sloučeniny známé jako steroidní saponiny, u kterých byly prokázány antidiabetické účinky u zvířat. Stejně jako její sesterská bylina česnek snižuje hladinu cholesterolu v krvi. Tyto saponiny se blízce podobají sexuálním hormonům těla, což je příčinou tradičního užívání byliny jako afrodiziaka a pomůcky pro zvýšení produkce mléka. Semena jsou extrémně výživná, složená z 8% oleje a 20% bílkovin a obsahují důležité vitamíny A,B a C a vitamín E důležitý pro plodnost. Jsou bohatá na vápník, který je zásadní v průběhu kojení. Díky své příjemné vůni je pískavice ideální pro zchutnění krmiv, a je vhodná pro zlepšení slabé kondice. Je zvláště užitečná v kombinaci s česnekem - obě rostliny se vzájemně doplňují a zvyšují tak svou účinnost.
Pozn.: Při podávání velkých množství klisnám s hormonální nerovnováhou může způsobit netypické chování, jež může být zapřičiněno obsahem estrogenu v bylině.
Zevně se používá jako antiflogistikum (protizánětlivý prostředek), na nezhojené rány, při artróze, na vředy, podlitiny a zánětlivé ztvrdnutí tkání.
Tussilago farfara

Popis:Patří do čeledi složnokvětých. Stvoly asi 20 cm vysoké vyhání brzy na jaře, ty jsou pokryty šupinatými, kopinatými listeny červenohnědé barvy, které se těsně tisknou ke stvolu.Na jeho vrcholu je květní úbor, květ je žlutě zbarvený. Na noc se úbory zavírají, stejně tak za chladného a deštivého počasí. Až po odkvětu se objevují listy na dlouhém řapíku, okrouhle srdčitého tvaru se zubatým okrajem, jenž jsou na rubu šedě plstnaté.
Užitečné části:Používají se hlavně listy, řidčeji květy nebo kořen.
Účinné látky:Obsahuje hodně slizu, tříslovin, hořčin, minerální soli, flavonoidy, silice .
Minerální látky a stopové prvky: železo (Fe), draslík (K), sodík (Na), fosfor (P), síra (S), křemík (Si), zinek (Zn)
Podběl je historicky známá bylina proti kašli, tato hořko-sladká bylina usnadňuje vykašlávání a má zklidňující efekt na dýchací soustavu, působí protizánětlivě a desinfekčně, proti křečím a katarům, je výtečný při problémech dýchacího ústrojí, zejména jsou-li provázeny kašlem.
Fagopyrum esculentum
Popis:Pohanka je jednoletá bylina z čeledi rdesnovitých. Lodyha je vzpřímená, 50-70 cm vysoká, později načervenalá. Listy dlouze řapíkaté, barvy zelené až červené. Kvete v červnu-červenci. Květy jsou oboupohlavné, barvy zelenobílé, červenavě tečkované, s pěti okvětními lístky. Plody jsou 3 hranné hnědé nažky.
Užitečné části:Používají se nadzemní části rostliny.
Účinné látky:Je bohatá na flavonoidy (rutin, isoorientin, orientin, vitexin), esenciální aminokyseliny lyzin, methionin a tryptofan
Vitamíny:P
Minerální látky a stopové prvky: hořčík (Mg), fosfor (P), draslík (K), železo (Fe), vápník (Ca)
Pohanka je bohatá na minerální látky a stopové prvky. Užívá se při artritidách, má podpůrný a posilující vliv na oběhový systém, je vynikající při problémech krevního oběhu a při všech stavech, kdy je třeba podpořit prokrvení postižených oblastí. Flavonoidy obsažené v rostlině působí jako antioxidanty.
RUDBECKIE NACHOVÁ
Echinacea purpurea
Popis:Echinacea je okrasná trvalka, má vzpřímený, dřevnatý stonek a dosahuje výšky 100 - 110 cm, ve výživné půdě až 150 cm. Květy mají průměr až 20 cm, terč má tmavěhnědou až tmavěpurpurovou barvu, která místy přechází do černých odstínů. Okvětní lístky jsou světlé, fialověrůžové barvy, odstíny květů se mohou jemně lišit podle kultivarů. Listy mají tmavě zelenou barvu, jsou drsné a tvarem připomínají kapku vody. V dobré půdě se stonek větví a má více květů, které postupně rozkvétají a dozrávají. Semena po uschnutí rostliny opadají.
Naleziště:Jejich domovinou jsou listnaté lesy severní Ameriky, převážně USA, kde se vyskytuje asi 40 druhů této rostliny. .
Užitečné části:Jako drogy se používá především kořen, který je nejúčinnější, může se však užívat celá.
Účinné látky:Hlavní obsahová látka je echinaceín, dále obsahuje polysacharidy, anthokyany.
Minerální látky a stopové prvky:fosfor (P), zinek (Zn)
Echinacea je velmi vhodná při virózách, bakteriálních infekcích a oslabení imunitního systému. Pomáhá rovněž na kožní problémy a podporuje hojení ran. Lze ji použít vnitřně i zvenčí jako obklad nebo obvaz. Jako profylaktikum může posloužit k ochraně koní před infekcemi. Využívá se rovněž při urinárních infekcích jako je cystitida a uretritida. S velkými úspěchy byla použita u koní s příznaky povirového syndromu. Poprvé byla používána již původními americkými kmeny a v Evropě. Echinacea je předmětem více než čtyř set vědeckých prací v nichž bylo zjištěno, že je účinným stimulantem imunitního systému, že stimuluje bílé krvinky, aby napomáhaly boji s infekcí. Upozornění: Výzkumy z poslední doby naznačily, že by se echinacea neměla podávat dlouhodobě v případě, že je imunitní systém chronicky oslaben. V tomto případě by dlouhodobé podávání mohlo vést k dalšímu potlačení činnosti imunitního systému.
Rosa canina

Popis:Růže šípková patří do čeledi růžokvětých. Je to vytrvalý keř, jehož větve dosahují výšky až dvou metrů. Pruty jsou dřevnaté a po celé své délce porostlé srpovitě zahnutými ostny. Na prutech vyrůstají lichozpeřené listy. Okraje lístků jsou jemně pilovité. Růže šípková kvete v červnu. Růžová koruna má pět korunních plátků. Lůžko uzrává ve známý červený plod, který obsahuje mnoho zploštělých nažek, uložených mezi tuhými chloupky.
Naleziště:Růže šípková roste u nás planě na slunných stráních a mezích, na okrajích lesů a v křovinách.
Užitečné části:Jako drogy se používá oplodí a semen.
Účinné látky:Oplodí růže šípkové obsahuje flavonoidy, třísloviny, karotenoidy, pektin, organické kyseliny, vitamíny a minerály. V semenech je obsaženo trochu vanilinu.
Minerální látky a stopové prvky:železo (Fe), hořčík (Mg), fosfor (P), sodík (Na), fosfor (P), zinek (Zn)
Vitamíny:A, B, C, K, Thiamin, Riboflavin
Na vitamíny bohatá Růže šípková má vysoký obsah bioflavonoidů a má posilující účinky na organismus. Tradičně se podává pro podporu růstu zdravých kopyt. Pomáhá regenerovat tkáně a jelikož je bohatým přírodním zdrojem kyseliny askorbové, čili vitamínu C, je vhodná pro jeho doplnění.
Taraxacum officinale

Popis:Pampeliška patří do čeledi složnokvětých. Je vytrvalá rostlina, v zemi má silný kořen, z něhož vyrůstá růžice přízemních listů. Listy jsou dlouhé, úzce kopinaté, kracovitě dělené s okraji řídce a nepravidelně zubatými. Kvete v dubnu a květnu. Jasně žluté květy jsou umístěny na dlouhých, dutých stvolech. Na noc se květní úbory zavírají, stejně tak i za chladného a deštivého počasí.
Užitečné části:Jako drogy se používá kořenů, listů a květů.
Účinné látky:Celá rostlina obsahuje bílou, mléčnou šťávu. Kořen a stonek obsahuje hořčiny, steroly, terpenické alkoholy, kyselinu vinnou, kyselinu kávovou, inulin, mladé listy pak obsahují kyselinu askorbovou, flavonoidy, květ karotenoidy, triterpenoidy.
Minerální látky a stopové prvky:vápník (Ca), měď (Cu), hořčík (Mg), draslík (K), sodík (Na), fosfor (P), síra(S), křemík (Si), zinek (Zn)
Vitamíny: A, B, C, D
Pampeliška je odedávna používána na pročišťování ledvin a jater. Listy jsou bohaté na vitamíny a kořen podporuje trávení a činnost jater. Povzbuzuje tvorbu žluči, má blahodárný účinek na nezbytné životní funkce, protizánětlivé účinky a pomáhá při revmatických potížích. Listy pampelišky podporují močení. Je vhodná při zácpě a pro zvýšení chuti k žrádlu.
Galium aparine
Popis:Jednoletá, až 150 cm dlouhá bylina. Lodyha je přímá, vystoupavá nebo popínavá, obvykle větvená, 4hranná. Celá rostlina je pokryta tuhými, háčkovitými chloupky. Listy v přeslenech, kopinaté, hrotité, na líci chlupaté. Úžlabní vrcholíky 1 až 9 květé, květní koruna bělavá až bílá. Plody mají háčkovitě chlupatý povrch.
Užitečné části:Jako drogy se používají listy a stonky.
Účinné látky:Obsahuje glykosid galiosin, rubiadinglykosid, asperulosid, silici, enzymy, pryskyřice, třísloviny, saponiny, minerály.
Minerální látky a stopové prvky: vápník (Ca), měd (Cu), jód (I)
Svízel je vynikající bylina pro podporu a posílení lymfatického systému; je specificky vhodná k léčbě infekcí močového traktu jako je cystitida a zvětšení lymfatických žláz. Je bohatý na silice, takže pomůže posílit pokožku a srst. Lze jej použít na jakýkoli mírný otok a zadržení tekutiny, jako slabé diuretikum je zvláště vhodný k léčbě odřenin nebo otoků. Svízel je často odsuzovaná rostlina, kterou nenávidí zemědělci pro její bujné šíření dusící kulturní plodiny. V čerstvé formě může být bylina podána koním s otoky nohou a je zvláště dobrá pro koně s laminitidou.
Salvia officinalis

Popis:Šalvěj řadíme do čeledi rostlin pyskatých. Je to vytrvalý polokeř, který dosahuje výšky asi půl metru. Stonek je dole dřevnatý, nahoře bylinný. Na průřezu je čtyřhranný. Na větvičkách jsou vstřícně postaveny listy podlouhle kopinatého tvaru, s okrajem jemně vroubkovaným. Na líci jsou hladké, na rubu silně vrásčité. Mladé listy jsou šedivé, plstnaté. Kvete v červnu a červenci. Kalich je zbarven hnědočerveně, vybíhá v pět cípů a je pokryt měkkými chloupky. Koruna je fialová. Semeník uzrává ve čtyři tvrdky vejčitého tvaru a hladkého povrchu.
Naleziště:Domovem je šalvěj v okolí Středozemního moře, kde roste divoce a dorůstá výšky až dvou metrů. U nás ji nalezneme hlavně v zahradách.
Užitečné části:Jako drogy se používá listů.
Účinné látky:Listy obsahují silice (thujon (!), borneol, bornylacetát, 1,8-cineol), tříslovinné látky, flavonoidy, triterpeny, fenolové kyseliny a hořčiny.
Minerální látky a stopové prvky:jód (I), síra (S), křemík (Si), zinek (Zn)
Adstringens, desinficiens. Šalvěj má svíravý účinek, působí antisepticky a má charakteristické kafrové aroma. Je bohatá na silice, které mají např. analgetické, broncholytické, protizánětlivé, antipyretické (snižující horečku), spasmolytické (uvolňující křeče hladkého svalstva), antibakteriální, antivirové, expektorační (usnadňující vykašlávání) účinky. Je proto vhodná zejména při zánětu dýchacích cest. Vzhledem ke svému svíravému účinku snižuje vylučování potu a mléka. Je vhodná pro oblkady na špatně hojící se rány. Vzhledem k vysokému obsahu thujonu je třeba užívat s opatrností, neužívat v období březosti a kojení.
Filipendula ulmaria

Popis:Trvalka dorůstající výšky až jednoho metru. Vzpřímený stonek je v horní části rozvětvený, listy jsou přetrhovaně zpeřené. Květy mají žlutavě bílou barvu, jsou drobné, uspořádané ve vrcholících. Plody jsou měchýřky.
Užitečné části:Využívají se všechny části rostliny, nejčastěji květ a nať.
Účinné látky:Obsahuje salicin, flavonové glykosidy, silice, třísloviny, 14 % bílkovin.
Minerální látky a stopové prvky:vápník (Ca), sodík (Na), fosfor (P), síra (S)
Vitamíny:C
Antirevmatikum, desinficiens, mírné diuretikum. Květy tužebníku obsahují salicin (stejná látka, která je obsažená v kůře vrby), který se v organismu přemění na kyselinu salicylovou. Tužebníku se říká „bylinný aspirin“ – ale lepší a bez vedlejších účinků! Má protizánětlivé účinky, je ideální při revmatických bolestech a horečkách. Rovněž má vynikající diuretické a antiseptické účinky. Využívá se rovněž při trávicích obtížích - je zvlášť vhodný při žaludečních vředech způsobených léčivy. Ochraňuje trávicí systém a redukuje tvorbu kyselin; pomáhá při průjmech. Nepodávat v březosti a při kojení.
Thymus vulgaris
Popis:
Vytrvalý, bohatě rozvětvený polokeř, který dosahuje výšky okolo 1/4m. Lodyhu tvoří čtyřhranné, pozvolna vystupující nebo přímé větve, ve spodní části dřevnaté. Listy jsou drobné, krátce řapíkaté, čárkovité až elipsovité, křižmostojné, barvy šedozelené, na okraji podvinuté. Svrchní strana čepele je lysá, spodní běloplstnatá. Květy jsou drobné, barvy bledě nachové, pyskaté. Plody jsou tvrdky. Má charakteristickou, velmi aromatickou, kořennou vůni.
Užitečné části:
Využívá se nať.
Účinné látky:
až 3% silice (zejména thymol, karvakrol, cineol a řada dalších), hořčiny, třísloviny, flavonoidy, flavonické a triterpenické kyseliny
Minerální látky a stopové prvky:
železo (Fe) , jód (I), hořčík (Mg), sodík (Na), fosfor (P)
Užívá se jako bronchospasmolytikum (uvolňuje křeče dýchacích cest), antiseptikum (proti přemnožení mikroorganismů), antimykotikum (proti plísním), karminativum (proti nadýmání), antispasmotikum (proti křečím), anthelminikum (proti parazitům). Je součástí mnohých směsí na zklidnění suchého, dráždivého kašle.Zároveň i podporuje rozpouštění a vykašlání hlenů. Je ideálním prostředkem na kašel, katary a infekce dýchacích cest. Je vhodný též jako urinární antiseptikum (tj. působí proti přemnožení mikroorganismů v močových cestách) a žlučopudný prostředek. Je vhodné jej podávat při komplikacích trávicího systému, včetně koliky. Podporuje chuť k žrádlu. Lze jej také využít při infekcích a zánětech dělohy a může pomoci při vypuzení zadržené placenty. Zevně se Tymián užívá ve formě odvaru na kožní infekce a záněty. Používá se také jako složka přípravků proti revmatismu a svalovým bolestem.
Upozornění: těkavý olej v tymiánu může být ve vysokých dávkách toxický – užívejte jej s opatrností a nekrmte březím klisnám. Tymián není vhodný pro dlouhodobé užívání. Může být považován za doping – sledujte aktuální přehled zakázaných látek na seznamech FEI.
Salix alba
Popis:
Opadávající nízký strom s ohebnými větvemi a dlouhými, tenkými listy. Výška přibližně 6 - 18m. Samičí květy jsou žluté a samčí zelené. Jehnědy jsou válečkovité, přibližně 6-7 cm dlouhé. Vnější povrch vrby může mít různé barvy od žlutavě zelené po hnědavě šedou, s hladkou strukturou a slabými podélnými žlábky. Vnitřní povrch je hladký a bílý až bledě žlutý nebo skořicově hnědé barvy.
Užitečné části:
kůra a listí
Účinné látky:
Obsahuje třísloviny, organické kyseliny a flavonoidy, fenolické glykosidy, salicin a jeho acylované deriváty. Ze salicinu po odštěpení glukosy vzniká oxidací aglykonu kyselina salicylová.
Minerální látky a stopové prvky:
vápník (Ca), draslík (K), fosfor (P)
Antipyretikum, analgetikum, antirevmatikum. Tato hořká, ochlazující bylina se využívala již od dávných věků na úlevu od bolesti a na snížení horečky. Byla známa již starověkým africkým civilizacím, v praxi ji využívala antická medicína (např. Hippokrates (kol. 460–377 př. Kr.) ordinoval šťávu z vrbové kůry k tišení revmatických či porodních bolestí). Vrba obsahuje salicin, který se po požití změní v kyselinu salicylicovou, která je podstatou aspirinu. Má protizánětlivý, analgetický a antirevmatický účinek a využívá se při artritidách a revmatismu. Má rovněž adstringentní a protihorečnatý účinek. Je ideální také při kolikách a křečích.